Dějiny léčení bahnem se počítají na tisíciletí. V dávném Egyptě nemocné léčili bahnem, které se vynášelo na povrch v období povodní na Nilu. Existují zmínky, že ještě v 1. století př. n. l. dávní Římané používali bahno k léčení. Ale rozkvět léčení bahnem nastal až v 16. století, kdy se rozšířilo v Evropě.
V dnešní době jsou nashromážděny obrovské zkušenosti v použití různých druhů bahna (peloidů) při léčení různých nemocí. Byly provedeny experimentální a klinické zkoušky s cílem objasnit mechanismus působení peloidů a byly vypracovány předpisy pro jejich použití a kontraindikace.
Fyziologické a léčivé účinky bahen závisí na mineralizaci, plynovém nasycení, obsahu mikroprvků, hormonů a antibiotik. Mechanismus působení peloidů je velmi složitý, protože zasahuje do velkého počtu funkčních systémů.
Léčivé bahno aktivuje hypotalamo-hypofyzární, tyreoidní a adrenalinový systém, což má vliv na činnost vnitřních orgánů. Mění se motorika žaludku a střev, zvyšuje se tvorba a vylučování žluči, zvyšuje se regulující a adaptační schopnost nervového systému. Peloidy mohou rovněž regulovat imunologické procesy. Prostřednictvím různých mechanismů stimulují produkování protilátek, mění reaktivitu imunokompetentních orgánů a omezují rozvoj alergických reakcí.
Mezi nejunikátnější bahna patří bahna Mrtvého moře. Unikátnost bahen Mrtvého moře spočívá v jejich obsahu mikroprvků, zrníček o malých rozměrech, koloidní struktuře a přítomností specifických hormonů (deriváty mužských a ženských hormonů). Bahna Mrtvého moře se zařazují do skupiny chlór-magnézium-natrium-kalciových jílů vysoké mineralizace.
Ve složení krystalické kostry bahen Mrtvého moře jsou karbonáty, křemičitany, soli magnézia, kalcia, kaolinu atd. V tekuté fázi – chloridy, sulfáty, bromidy, natrium, magnézium, kalcium, kalium, kadmium a jiné.
Žádné komentáře:
Okomentovat